ČSN EN 301091-V1.1.1 (875089)

Kategórie - podobné normy:

Přijímací a vysílací radiokomunikační zařízení
Elektromagnetická kompatibilita všeobecně

Anotácia textu normy ČSN EN 301091-V1.1.1 (875089):

V1.1.1

Tato norma obsahuje technické vlastnosti pro rádiová zařízení, odvolávajíc se na ustanovení a doporučení CEPT/ERC včetně TR 01-6 [6].

Tato norma byla navržena za předpokladu, že měření při typové zkoušce provedená akreditovanou zkušební laboratoří budou přijata různými národními správními orgány, aby se mohlo udělit typové schválení, pokud jsou splněny národní správní požadavky. To je v souladu s Doporučením CEPT/ERC T/R 01-06 [6]);

Tato norma se vztahuje na radarové systémy krátkého dosahu používající určená modulační schémata a pracující v pásmu 76 GHz až 77 GHz, jak stanoví ERC/DEC/(92)02 [1].

Celé pásmo 76 GHz až 77 GHz je povoleno používat s tím, že podléhá omezením definovaným v kapitole 7.

V této normě jsou definovány dvě ,,třídy", třída 1 a třída 2. Jediný rozdíl mezi těmito dvěma třídami je úroveň povoleného vysílacího výkonu v pásmu 76 GHz až 77 GHz.

Tato norma znázorňuje možnost koexistence maximálního počtu systémů ve stejném geografickém místě s minimální interferencí.

Pro třídu 1 nepřesahuje střední hustota výkonu na kmitočtu nosné hodnotu 0,9 W/m2 ve vzdálenosti 3 m (50 dBm EIRP).

Vrcholová ekvivalentní hustota výkonu na kmitočtu nosné nepřesahuje 3 W/m2 ve vzdálenosti 3 m (55 dBm EIRP).

Pro třídu 2 nepřesahuje střední hustota výkonu na kmitočtu nosné hodnotu 0,002 W/m2 ve vzdálenosti 3 m (23,5 dBm EIRP).

Vrcholová ekvivalentní hustota výkonu na kmitočtu nosné nepřesahuje 3 W/m2 ve vzdálenosti 3 m (55 dBm EIRP).

Ve snaze dovolit co největší volnost při návrhu zařízení při současné ochraně jiných rádiových služeb před rušením se vyžaduje rovnováha mezi požadovaným rozsahem kmitočtů, na nichž se může zařízení používat, a jejich kmitočtovou stabilitou a modulačními vlastnostmi. Tato norma stanoví provozní kmitočet a šířku pásma, jak je obsaženo v ERC/DEC/(92)02 [1].

Kapitoly 1 a 3 podávají všeobecný popis typů zařízení obsažených v této normě a použité definice a zkratky. Kapitola 4 podává všeobecné informace potřebné k tomu, aby se mohly provádět typové zkoušky a aby výrobce zajistil všechna označení na zařízení.

Kapitoly 5 a 6 udává zkušební podmínky.

Kapitola 7 udává meze parametrů, jejichž zkoušení je požadováno. Tyto meze byly zvoleny tak, aby zajistily minimální škodlivé rušení jiných zařízení a služeb a od jiných zařízení a služeb. Tyto kapitoly rovněž stanoví, jak se má zařízení zkoušet a jaké podmínky se mají použít.

Kapitola 8 udává maximální hodnoty neurčitosti měření.

Příloha A poskytuje normativní standardy týkající se zkušebních stanovišť pro měření vyzařování.

Příloha B poskytuje všeobecné informace vztahující se k metodám měření.

Příloha C poskytuje informace o technických parametrech u nichž je třeba, aby byly ve shodě se směrnicí EMC.

Příloha D je informativní přílohou, vztahující se na dovolené bezpečné úrovně vyzařovaného výkonu.

Příloha E je informativní přílohou o rovnicích pro převod hustoty výkonu na ekvivalentní izotropicky vyzářený výkon (EIRP)